K detekci částečných výbojů využívá moderní diagnostika celou škálu průvodních jevů. Metody měření dělíme podle fyzikálního charakteru na elektrické (vysokofrekvenční proudové impulsy, elektromagnetické pole) a neelektrické (akustické emise, světelné záření, teplo či chemické zplodiny). Z hlediska rozsahu se rozlišují metody na globální a lokální, případně podle provozního režimu na offline (zařízení je odstaveno a napájeno ze zkušebního zdroje) a online (měření přímo za běžného provozu).
V naší praxi se specializujeme na nejpřesnější a nejrozšířenější elektrickou metodu tzv. globální galvanickou metodu. Jejím základem je přímé zachytávání vysokofrekvenčních proudových impulsů v obvodu tvořeném měřeným objektem, vazebním kondenzátorem a měřicí impedancí.
Klíčovou roli hraje vazební kondenzátor , který musí vykazovat vysokou kapacitu, minimální vlastní indukčnost a sám nesmí generovat žádnou výbojovou činnost. Pro nízký kmitočet síťového napětí (50-60 Hz) představuje vysoký odpor (izoluje přístroje od vysokého napětí), zatímco pro velmi rychlé impulsy částečných výbojů v řádu megahertzů funguje jako cesta s minimálním odporem. Tyto impulsy procházejí do měřicí impedance Zm (frekvenčně citlivý čtyřpól tvořený rezistorem, rezonančním obvodem či kombinací R-C), která je převádí na přesně naměřitelné napěťové pulzy.
Vzniklé napěťové pulzy jsou následně přivedeny do diagnostického přístroje, který je digitalizuje, odfiltruje od okolního elektromagnetického rušení a synchronizuje s průběhem fázového napětí (50-60 Hz). Zpracováním těchto signálů vzniká fázově rozlišený diagram částečných výbojů (v anglické literatuře označovaný jako PRPD – Phase-Resolved Partial Discharge).Vedle okamžité identifikace typu výboje přístroj zároveň kontinuálně zaznamenává i vývojové trendy klíčových parametrů v čase, což umožňuje včas zachytit zhoršující se stav izolačního systému.